Hlavní zásady pro využití a zpracování divokých zelenin

Několik rad, jak používat divokou zeleninu.

  • Nevyužívat je pokud možno na pitné kůry
  • Používat raději jen jeden druh, nejvýše dva
  • Druhy střídat – kozí noha (neboli husí packa), lopuch, mochna husí, mrkev divoká, ohnice rolní, pampeliška, ptačinec žabinec, řeřišnice luční (potočnice lékařská), sedmikráska,pažitka domácí a také popenec břečťanovitý a všem známá kopřiva
  • Zpracovávat společně s některou chuťově jemnou pěstovanou zeleninou
  • Neopakovat tentýž druh po několik za sebou jdoucích dnů
  • Pokud se ke konzumaci berou listy, pak vždy jen mladé a čerstvé
  • Vodu po blanšírování nebo spařování vylévat
  • Blanšírovat nebo spařovat všechny druhy chuťově výrazné
  • Chuťově velmi výrazné divoké zeleniny nesolit, ale raději použít pastu miso nebo sojovou omáčku shoyu
  • Pasta miso zjemní chuť, otupí příliš rychlé, agresivní působení a dodá další vhodné doplňující minerály
  • Přidá velmi dobře a rychle stravitelné bílkoviny
  • Konzumujeme zhruba jednu lžíci upravených divokých zelenin denně
  • Využíváme také kořeny divokých zelenin, na kterých si naši dávní předci hodně zakládali
  • Pokud nemáme s divokými zeleninami moc zkušeností, upřednostníme druhy neutrálních chutí, hořkých a nahořklých chutí a nám nejznámějších
  • Divoké zeleniny nejsou potrava, ale její doplněk pro posílení, povzbuzení, přírodní forma dobře využitelných minerálů, stopových prvků a vitamínů